Nechtěl jsem o něm psát. Nechtěl jsem ho ani hrát. V pudu sebezáchovy jsem jej dokonce napřed nechal hrát svého dvorního RPG-gamera, aby mě nejsevernější část Tamrielu - světa ságy Elder Scrolls - nepohltila také. Pořád jsem kolem Skyrimu chodil po špičkách a snažil se na něj nemyslet. A pak mi v noci hlasy Daedrických princů šeptaly „Nainstaluj si Skyrim“ a „Zahraj si Skyrim“ a „Odevzdej nám svou duši“. Smrtelnou ránu mi však zasadila přítelkyně, která jednoho víkendového odpoledne, ve slabé chvilce nicnedělání, navrhla totéž. Tedy až na to odevzdání duše.