Jelikož spravuji poněkud přehnané množství Mikrotiků, rozhodl jsem se, že si pořídím nějaký jednoduchý dohledový systém, který by mi z nich tahal informace o stavu. Kontinuální monitoring síťových zařízení sice nemám nasmlouvaný s žádným z mých klientů, nicméně to jim nebrání v tom, aby se tu a tam někdo zeptal jaký je ping na zařízení v Horní Dolní.
Je všeobecně známo, že se Windows a produkty Microsoftu obecně se self-signed certifikáty v oblibě dvakrát nemají a že v kombinaci s výchozí bezpečnostní politikou občas dokážou uživatelům pěkně znepříjemnit život. Například v případě použití SSL/TLS při přístupu na firemní mailový server se self-signed certifikátem bude Outlook při každém spuštění chtít schválit bezpečnostní výjimku a i když certifikát jednoduše přidáte mezi důvěryhodné, nebude mu to stačit. Spokojí se až tehdy, když najde certifikát i mezi důvěryhodnými certifikačními autoritami, aby měl zajištěno, že celý chain of trust bude skutečně důvěryhodný.
Tak si tak dnes ráno, stejně jako v jakýkoliv jiný den, zapnu počítač, spustím Operu a na první pozici svého Speed Dialu si kliknu na Google Reader. Ten se však po načtení zahalí do bílého hávu, a v létajícím okénku mi stroze oznámí „Google Reader will not be available after July 1, 2013“. Hledím na zprávu a i přesto, že jednotlivým slovům ve výše uvedené větě rozumím, můj mozek se vehementně brání porozumění významu celé věty. Jak jako „will not be available“? To jako že Google Reader končí? To přece nemůžou!
Před nějakými třemi týdny jsem poplival Windows 8 RTM. V článku jsem také zmiňoval tipy, kterak z barevného bastlu učinit alespoň trochu použitelný systém. Jen pár dní potom propuklo mezi vývojáři nejrůznějších tweakovacích nástrojů učiněné šílenství, takže dnes si z přehršle dolepovátek a zpřístupňovátek může vybrat každý. Zmíním tři, které se mi zdají nejlepší a nejužitečnější.
Už se mi párkrát stalo, že jsem u zákazníka potřeboval k místní zabezpečené Wi-Fi síti připojit další zařízení. Po dotazu na heslo jsem však místo odpovědi obdržel jen nechápavý výraz doprovázený větou typu „Já žádné heslo nemám. Já prostě zapnu počítač a jsem na internetu.“, případně ještě častěji „Já heslo nevím, to ví <doplňte rodinného příslušníka nebo známého>“. A v případě že ani ten není k sehnání, nezbývá mi nic jiného, než se vrhnout po již připojeném zařízení a přesvědčit jej, aby mi heslo prozradilo.