Nó.. mám. To víte, už pomalu stárnu (táhne mi na pětadvacet), tak musím začít sepisovat paměti, dokud si něco pamatuju. Sice mám ty tuny skriptíků, snippetů a jiných znalostí všude možně poschovávané, ale bez patřičných komentářů okolo nebudu za rok vědět, k čemu jsou. Tady si je alespoň můžu okecat a třeba je tu najde i někdo jiný, komu pomůžou.
Nebudu chodit kolem horké kaše a rovnou Vám řeknu, že tento počin z dílny Obsidian Entertainmentu patří mezi jeho nejhorší. Netuším, co se kde zvrtlo, zda bylo málo peněz, času nebo vývojářů, ale Dungeon Siege 3 kvůli své nedotaženosti rozhodně herní zážitek roku není. Je to docela škoda, protože Dungeon Siege I a II byly velice vydařené gamesy, s perfektním příběhem, propracovaným prostředím a nápaditými herními mechanikami a člověk by řekl, že zrovna Obsidian Entertainment na tom nic zkazit nemůže. Vždyť právě oni jsou známí tím, že vezmou první díl cizí hry a vyrobí pokračování, která na kvalitě rozhodně neztrácí. Zářnými příklady jejich tvorby jsou třeba Neverwinter Nights 2, které se dočkalo i dvou datadisků, Star Wars: Knights of the Old Republic II: The Sith Lords nebo Fallout: New Vegas, který je daleko zdařilejší než jeho starší bratříček Fallout 3.
Jednoho krásného dne jsem se rozhodl, že, ač nevyznavač sociálních sítí, přidám do svého redakčního systému odkazy pro sdílení na sociálních sítích. V plánu jsem měl přidat Facebook, Twitter a Google+. „To přece nemůže být vůbec složité“, říkal jsem si, „prostě tam napráskám pár elementů, nějakej JavaScript a možná něco málo nastavení okolo.“ Ó já bláhový. Jak strašně jsem se mýlil.