Je tomu už téměř rok, co jsem potřeboval malou nenáročnou utilitku pro AIX, která by si sedla na mnou zvolený TCP port a já tak s její pomocí mohl zjistit, zda jsem schopný se na socket připojit, i pokud sedím za devatero firewally, devatero proxynami a devatero NATy. Dnes se mi přihodilo, že jsem něco podobného potřeboval odladit na Windows Serverech. A světe div se, ani pro ně neexistuje slušná a nenáročná náhrada netcatu.
To jsem se zas jednou nachomýtnul k hurá akci. Že já vůl taky všem na všechno kývnu. To si tak zákazník vymyslel, že když teda jako skončila podpora pro Windows 2003 (před více než rokem!), tak si upgraduje. Windows Server 2012 by pro něj byly asi moc velký technologický skok nebo co, takže si přelezl na 2008. Společně s tím si přetáhl aplikaci běžící na Tomcatu a až pan Košťál mávnul, kapela začala hrát a pštros byl vypuštěn do produkce, zjistilo se, že to funguje nějak divně. On totiž na nových serverech nikdo nenainstaloval IIS, které mělo plnit funkci reverzní proxy a starat se o redirecty, NTLM autentizaci a podobné maličkosti.
Aktualizace. Úhlavní nepřítel všech konzervativců, technofobů a neoludditů. Odstranění možnosti zakázat nebo odinstalovat aktualizace z Windows 10 celkem vítám, ale asi by mě potěšilo více, kdyby vydávané aktualizace byly pořádně otestovány samotným Microsoftem a nikoli pouze jeho insider previewery. Nestávalo by se pak, že některé aktualizace nebudou kompatibilní se všelijakými obskurními kusy hardware. Pokud na nějakou takovou natrefíte, neexistuje jednoduchý způsob, jak danou aktualizaci ve Windows 10 zablokovat tak, jako tomu bylo u předchozích verzí Windows.
Já vím. Seriál, u kterého vychází jeden díl za půl roku, asi moc pozornosti nepřitáhne. Ale když už jsem si s ním jednou začal, tak by bylo neslušné jej nedokončit. Takže tedy - HyperText Transfer Protokol. V dnešním světě snad nejdůležitější a nejpoužívanější protokol vůbec. Vznikl před více než 25 lety v CERNu a za dobu své existence prošel několika významnými úpravami, bez kterých by dnešní internet snad ani nemohl fungovat. V tomto díle seriálu o textových protokolech shrnu jeho charakteristiky a použití a předvedu, jak je možno si pokecat s HTTP serverem bez použití webového prohlížeče.
Hraju si tu tak s vývojovou verzí Ubuntu 16.04 a připravuju pro ni svoje balíčky a skripty, a koukám, že už v základu umí pracovat s LXC virtuálními kontejnery. Taky koukám, že ač na svém blogu provozuji tag virtualizace, obsahuje ostudně malé množství článků. Rozhodl jsem se tedy, že se zas jednou naučím něco nového a vyzkouším si jen tak z plezíru vyrobit virtuální kontejner s WordPressem.