S MikroTiky páchám nepřístojnosti už nějaký ten pátek a postupem času se řady mých svěřenců rozrostly do obludných rozměrů. Před vydáním verze umožňující upgrade přímo ze System -> Packages -> Check for updates mi updatování mé MikroTikové školky trvalo i několik hodin, takže tahle featura pro mě byla dar z nebes.
Obyčejně mi lidi před osmou ranní nevolají, takže pokud mě někdo telefonicky vytáhne z postele, musí to být opravdu vážné. Jako třeba dnes, kdy mi volal můj oblíbený nelinuxový správce linuxových serverů kvůli zbořenému RAIDu.
Jako švýcarské hodinky značky Roiex, vyrobené v Číně a prodané v tureckém bazaru, chtělo by se dodat po tom, co si člověk trochu projde kód cronu nacházejícího se v repozitářích Debianu a Ubuntu a potká se s některými zvláštnostmi.
Běží-li vám na vašem serveru špatný vtip jménem MySQL, je z bezpečnostního hlediska poměrně vhodné nepouštět jej mimo ohrádku localhostu. Tedy, od dob co existují SQLite, pgSQL a NoSQL databáze je lepší jej nepouštět vůbec nikam, ale lepičům písmenek co si říkají „webmasteři“ se to těžko vysvětluje. Pokud se však ocitnete v situaci, kdy MySQL ven prostě musí, pak by bylo dobré podniknout pár kroků, díky kterým budete mít lepší orientaci v tom, kdo se k vám dobývá, a případně i v tom, kdo se k vám už nikdy dobývat nebude, poněvadž bude obdarován krásným IP banem.
Tak schválně, kolikrát jste za poslední týden použili klávesu SysRq? Tedy za předpokladu, že na vaší klávesnici vůbec nějaká taková je, protože někteří výrobci její funkci na klávese s printscreenem nejen nepopisují, ale pro jistotu ji ani neimplementují. Systém requesty jsou přitom nesmírně užitečné při řešení závažných problémů na *nixových strojích.