Mám blbuvzdorný pythonovský updatovací skriptík pro deb-based systémy. Jedná se v podstatě o jednoduchý wrapper nad apt-getem s několika málo možnostmi nastavení. Primárně je určen pro bezobslužné aktualizace systémů a pro vypisování zastaralých balíčků v reportech. Nedávno mi bylo nahlášeno, že při jednom updatu balíčku samby se skript nějak rozbil a nedoběhl do konce.
Linuxové jádro má memory management implementován docela slušně a tak si může dovolit využívat „nevyužitou“ RAM jako mezipaměť pro urychlení různých I/O operací s tím, že když bude paměť potřebovat nějaký jiný proces, je kernel téměř okamžitě schopen data uložit na persistentní úložiště a požadavku procesu vyhovět. Někdy se ovšem může stát, že tahle cache nabobtná do olbřímích rozměrů a kernel usoudí, že je moc sexy na to, přidělovat paměť nějakým podřadným procesům.
Původně jsem chtěl o kombinování Apache s PHP psát už minulý týden, ale s popisováním multi-processing modulů Apache jsem se rozšoupl natolik, že mi to vystačilo na celý článek. Nicméně znalost rozdílů mezi jednotlivými MPM je poměrně důležitá k pochopení dnešního článku, ve kterém už propojení Apache a PHP skutečně rozeberu, takže možná byla moje grafomanie nakonec užitečná.
V jednom z minulých článků jsem nahlas rozjímal o výhodách a nevýhodách různých webových serverů a přemítal, který z nich si vyberu pro svůj nový virtualhost. Se svou averzí k Apache jsem se nakonec rozhodl pro nginx. Ovšem pod tíhou nových skutečností (a hlavně pod tíhou několika tisíc .htaccess souborů v transferovaných webech) jsem si řekl, že Vinnetouovi nakonec šanci dám. A moc dobře jsem udělal.
Víte, že letošní rok je dvojnásobně přestupný? Nejen, že jsme moli oslavit Horymírův svátek, ale v poslední červnový den se na nás přišla podívat i přestupná sekunda. Nikdo však tak úplně nepočítal s tím, jaké je tahle malá potvora schopna napáchat škody.